Kompletní rekonstrukce Michal Pořický, Solanec pod Soláněm 235, 75662 Hutisko-Solanec

Výroba šindele byla vždy těžkou prací a aby se ušetřilo za dopravu, tak Šindeláři vyráželi též do světa šindele vyrábět přímo na staveništi. Většinou každý domkář a hospodář si dokázal vyrobit šindel na opravu střechy sám. Lidé si jeho výrobou i přivydělávali přes zimu. Lepší kousky, ty široké, sloužily k prodeji a užší na vlastní střechu. Cena byla stanovena z kus. Dnes se šindel balí do balíků většinou po 1 m 2dvojitého krytí.K výrobě je třeba toho nejlepšího dřeva rovného vlákna či doleva točeného. Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, jeho hustotou let, tzn čím roste strom pomaleji, tím je dřevo kvalitnější. Kulatina se nařeže na potřebnou délku 50, 40 a 30 cm, někdy i 60 cm a více. Špalky se rozštípnou na čtvrtiny (kláty) a tyto kláty se dále štípou na destičky potřebné šířky cca 2 cm. Štípou se ručně nebo na speciálně upravené štípačce. Po té se destičky upravují na speciálním truhlářském svěráku nazývaném strýček, struh, dědek, koza a jiné názvy podle oblasti. Do něho se destička upne, přidržuje jednou nohou a upravuje, strouhá pořízem. Vždy se pracuje se dřevem čerstvým, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Drážka se dělávala nástrojem zvaným kocour, fugač nebo malým hoblíčkem k tomu určeným. Dnes se ale převážně dělá na fréze. Takto hotové šindele se již balí v potřebném množství do balíku. Šindel valašský se vždy dělal ze dřeva smrkového a jedlového. Zájem je i o výrobu ze dřeva modřínového, ale u nás na horách mnoho vhodného modřínu neroste. Výrobci ho tedy dělají z modřínu z teplejší oblasti, kde roste rychleji.